Máme oblibu obviňovat oběti.
Děje se to pokaždé. Slavná žena zveřejní svou zkušenost se sexuálním obtěžováním nebo se znásilněním a vyrojí se na ni masa „odborníků a odbornic“ na sexualizované zločiny s vysokou školou života.
Kladou dobré známé otázky, obhadzujú ji svými zpochybněna a myslí si, jací jsou originální, ačkoli existují logické vysvětlení, jen oni neměli kapacitu si je zjistit.
Proč tam šla? Co měla na sobě? Jak mohla nevědět, že se to stane, když to bylo při něm předem jasné? Nechce po letech pouze rýžovat peníze? Proč o tom mluví až teď? A co presumpce neviny?
Je fascinující sledovat tyto reakce zejména na sociálních sítích. Stačí si prohlédnout komentáře pod nejnovějšími články, které informují o násilnické chování zpěváka Marilyna Mansona.
Na vlnu přetrvávajících mýtů dokonce naskočil i moderátor veřejnoprávní Rádia_FM Rudi Rus, který na oficiálním facebooku ironicky okomentoval, že v souvislosti s Mansonem je to „šokující“ a reakce označil za „honbu na čaroděje“.
Ve skutečnosti je pochopitelné, že některým lidem se špatně tráví představa, že by jejich oblíbený umělec byl násilník a přijde o svá privilegia, protože ho vyrazí vydavatelství a branže se mu obrátí zády.
