Nejmenším dětem hrozí nejmenší problémy.
Jsou rodiny, které si v současné krizové situaci kladou otázku, jak dokáží věnovat čas svým dětem, které musely zůstat doma a přestali chodit do školy. Jsou takové, které trápí jejich vzdělávání i zdraví.
A pak jsou rodiny, které se zamýšlejí dále do budoucnosti a obávají se, jaký dopad bude mít pandemie na sociální dovednosti jejich dětí, zda se nezatáhne jejich vývoj, schopnost komunikovat s vrstevníky a celkově s jinými lidmi.
Jak bude vypadat jejich sociální, psychologický a emocionální růst, když poslední měsíce tráví většinou v izolaci od ostatních členů rodiny či dokonce od svých kamarádů a kamarádek? A může například nošení roušek zkomplikovat jejich schopnost číst emoce jiných lidí?
Při nejmenších stačí pokračovat běžnou výchovou
„Nová realita v souvislosti s pandemií se dotýká našeho pocitu jistoty a bezpečí, útočí na naše hodnoty i mezilidské vztahy. Jak se odrazí toto množství změn na zdravém vývinu našich dětí, dnes ještě s jistotou nemůžeme posoudit, ale první indicie se k nám už začínají dostávat, „říká pro SME dětská psycholožka Linda Klein z ambulance PsychoKonzult.
Izolace a sociální odstup podle ní zřejmě nejméně negativně ovlivňují nejmenší děti zhruba do tří let. Ty totiž potřebují zejména přítomnost rodičů a pocit bezpečí.

„Možnost trávit čas s rodiči je pro ně velkým přínosem, pokud jsou rodiče v relativně dobré psychické kondici a umí se přiměřeně věku a vývojovým potřebám o děti postarat,“ vysvětluje psycholožka.
Rodiče takovým malým dětem pomáhají poznávat svět, rozvíjejí volnou hru, řeč i emocionalitu.
Pokud bychom roušky a přikrývky obličeje nosili io rok a pokračovalo by i omezené setkávání s druhými, většina neurotypických dětí, tedy takových, které nemají symptomy vývojových poruch, jako například autismus, se vysoce pravděpodobně bude vede socializovat bez větších problémů.